V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. Nebyla to… ne, to je jiný příběh! Tak jinak: Půlčík Regis, jediný svého rodu v okruhu sta mil, spojil prsty za hlavou a slastně se opřel o mechovitou pokrývku stromu. V těchto krajinách se jeho rase říkalo Půlčíci — protože jména mají svojí cenu. I při standardech jeho rasy byl malý, načechrané kučery hnědých vlasů sotva překročily třístopou míru, ale kolem pasu byl pěkně obtloustlý díky lásce k dobrému jídlu — či několika, když se naskytla příležitost.
Nad ním se zvedala pokroucená hůl, jež mu sloužila za rybářský prut. Přidržoval jej mezi dvěma chlupatými prsty levé nohy, a jak se skláněl nad tichým jezerem, jeho obraz se zrcadlil na sklovité hladině Maer Dualdonu.
— R.A. Salvatore, Magický krystal
Pohodlí domova je cílem většiny půlčických životů; místo ke klidnému a pokojnému usazení, daleko od loupeživých nestvůr a řinčících armád; plápolající oheň a hojné jídlo; dobré pití a pohodová konverzace. Ačkoli někteří půlčíci prožívají své dny ve vzdálených zemědělských společenstvích, jiní vytváří potulné skupiny, které neustále kočují, vábeni otevřenou cestou a širokým horizontem k objevování divů nových zemí a obyvatel. Ale i tito poutníci milují klid, jídlo, krb a domov, i když domovem může být vůz drkotající podél prašné cesty nebo vor plující po proudu řeky.
Lidé považují elfy za rezervované a uhlazené, trpaslíky za prudké a vytrvalé a gnómy – pokud je berou všechny společně – za chytré a plaché. Půlčíci naproti tomu mají pověst zručných a smělých.
Půlčíci, nebo-li hin, jak si sami říkají, vykazují přirozenou zručnost, která často překvapí větší lid. Tato mrštnost přichází pravidelně vhod, když jejich odvaha předhoní jejich zdravý rozum, a příběhy o půlčících jsou plné těsných úniků a štěstí.
Půlčíky lze, nehledě na výše zmíněné typické prvky jejich povahy, rozdělit do dvou hlavních rodů. Mnoho stránek kultur obou skupin je odlišných, ale i bez těchto vnějších znaků jsou rozdílní v tom, co je jejich prvotní hnací silou: jít nebo zůstat. Půlčíci tichošlápci jsou většinou zcestovalí a jejich jazyk a srdce jsou zpravidla stejně hbité jako nohy. Zatímco u půlčíků srdnatců, kteří jsou v pohybu, to vypadá, že jsou poháněni touhou vrátit se domů nebo najít nový domov a usadit se. Jak se říká, „Tichošlápci mají lehká srdce, srdnatci těžké nohy.“
I když existuje mnoho půlčických komunit, často v zemích Lujrenu a okolí, půlčíci se často včleňují do trpasličích, gnómských, elfích a lidských společností. Povětrní tichošlápci se snadno spřátelí, když je to na jejich cestách zavane do osad, a pak zase jako vrtošivý vítr vyrazí pryč. Srdnatci se usadí, postaví si domov a obratně se tak vetkají do struktury tvořící komunitu, takže je časem pro lidi těžké představit si život bez nich.
Malí a praktičtí
Malinkatí půlčíci přežívají ve světě plném větších tvorů díky tomu, že zůstávají bez povšimnutí, a kromě toho se vyhýbají provinění. Vysocí zhruba 3 stopy vypadají relativně neškodně, a tak se jim dařilo po staletí přežívat ve stínu velkých říší a na okrajích válek a politických sporů. Jsou spíše obtloustlí, váží 40 až 45 liber.
Pleť půlčíků je v rozmezí od opálené po bílou s brunátnými rysy a zpravidla mají hnědé nebo pískově hnědé vlnité vlasy. Jejich oči jsou hnědé nebo oříškové. Muži často nosí dlouhé kotlety, ale vousy jsou u nich vzácné a kníry ještě vzácnější. Rádi nosí prosté, pohodlné oblečení světlé barvy.
Půlčík prakticky přerůstá své oblečení. Půlčíci se starají o své základní potřeby a prostá potěšení a v okázalosti vidí pramalý užitek. I ti nejbohatší půlčíci drží své poklady zamčené ve sklepě, než aby je vystavovali všem na očích. Mají nos na nalezení nejjednoduššího řešení problému a nemají trpělivost na rozvažování.
Milí a zvědaví
Půlčíci jsou vlídní a srdeční. Udržují rodinná a přátelská pouta i pohodlí krbu a domova a ve skrytu duše občas sní o zlatě či slávě. Dokonce i dobrodruzi z jejich řad putují do světa obvykle kvůli společenství, přátelství, toulavosti nebo zvědavosti. Milují objevování nových věcí, třeba i jednoduchých, jako jsou například exotická jídla nebo nevšední styl oblékání. Půlčíky lze snadno dohnat k lítosti či nenávisti a nesnáší pohled na utrpení čehokoli živého. Jsou velkorysí a rádi se podělí, dokonce i v chudých dobách.
Splynutí s davem
Půlčíci jsou zběhlí v zapadnutí do společnosti lidí, trpaslíků či elfů, umí být užiteční a vítaní. Kombinace jejich vrozené nenápadnosti a skromné přirozenosti jim pomáhá vyhnout se nechtěné pozornosti.
S ostatními pracují ochotně a svým přátelům jsou věrní, bez ohledu na to, jestli jsou to půlčíci. Dokážou se pěkně rozzuřit, když jsou ohrožení jejich přátelé, rodiny či společenství.
Pastýřská zdvořilost
Většina půlčíků žije v malých, mírumilovných společenstvích s velkými farmami a udržovanými háji. Jen vzácně tvoří svá vlastní království či ovládají rozsáhlejší oblasti mimo své tiché kraje. Obvykle mezi sebou neuznávají žádné půlčické šlechtice ani královskou krev, místo toho následují vedení rodinných stařešinů. Rodiny zachovávají své tradiční způsoby navzdory vzestupům a pádům říší.
Mnoho půlčíků žije mezi ostatními rasami, kde tvrdě pracují a poctivost jim nabízí hojné odměny a hmotné zajištění. Některá společenství půlčíků cestují jako způsob života, jezdí s vozy nebo se plaví s loďkami z místa na místo a neudržují žádný stálý domov.
Příležitosti k průzkumu
Půlčíci se obvykle dávají na dráhu dobrodruha, aby chránili svá společenství, podpořili své přátele, nebo prozkoumali širý svět plný krás. Dobrodruh pro ně není ani povolání, jako spíš příležitost, nebo někdy nutnost.
Vlídní a pozitivní
Půlčíci se snaží vyjít s každým a neradi dělají povrchní zobecňování — zvlášť ta negativní.
Lidé. „Lidé jsou hodně jako my, vážně. Aspoň někteří z nich. Vyjdi z hradů a tvrzí, běž k farmářům a pastýřům a najdeš dobré, poctivé lidi. Ne, že by bylo něco špatného na baronech či vojácích — musíš obdivovat jejich přesvědčení. A tím, že brání své země, brání i nás.“
Elfové. „Jsou tak nádherní! Jejich tváře, hudba, půvab a všechno. Jako kdyby vystoupili z báječného snu. Ale neřeknou, co se děje za jejich usměvavými tvářemi — určitě víc, než kdy dají najevo.“
Trpaslíci. „Trpaslíci si dělají věrné přátele a můžeš se spolehnout na jejich slovo. Ale bolelo by je, kdyby se občas usmáli?“
Jména Půlčíků
Půlčík má křestní jméno, příjmení a eventuálně jednu přezdívku. Příjmení jsou často přezdívky, které přirostly natolik nerozlučně, že přechází mezi generacemi.
Mužská jména: Alton, Ander, Cade, Corin, Eldon, Erich, Finan, Garet, Lindal, Lyle, Merik, Milo, Osborn, Perin, Rýd, Rosko, Velbi
Ženská jména: Andrya, Bréa, Calia, Cora, Euphemia, Jiliana, Kitria, Lavinia, Lida, Merla, Neda, Paela, Portia, Seraphina, Šaena, Tryma, Vania, Verna
Příjmení: Bodlákotrn, Bral, Čajolístek, Dobrosud, Hoďvaloun, Horal, Kartáčobral, Podvětev, Pytlík, Svalilskopce, Šibeničář, Zelenoflaška
Rysy půlčíků
Tvá postava půlčíka má několik rysů, které jsou společné se všemi ostatními půlčíky.
Zvýšení hodnot vlastností. Tvoje hodnota Obratnosti se zvýší o 2.
Věk. Půlčík dosahuje dospělosti ve 20 letech a obecně se dožívá půlky své druhé stovky.
Přesvědčení. Většina půlčíků jsou zákonně dobří. Zpravidla jsou dobrosrdeční a laskaví, nesnáší, když vidí něčí bolest a netolerují útisk. Jsou také velmi spořádaní a tradicionální, silně se opírají o podporu svého společenství a pohodlí svých starých obyčejů.
Velikost. Půlčíci měří zhruba 3 stopy a váží asi 40 liber. Tvá třída velikosti je Malá.
Rychlost. Tvá základní rychlost chůze je 5 sáhů.
Štěstí. Když si házíš na útok, ověření vlastnosti nebo záchranný hod a padne ti 1, můžeš si touto kostkou hodit znovu, ale pak musíš použít nový výsledek.
Smělost. Máš výhodu k záchranným hodům proti vystrašení.
Hbitost půlčíka. Můžeš se pohybovat skrz místa s tvory, kteří mají větší třídu velikosti než ty.
Jazyky. Umíš mluvit, číst a psát obecnou řečí a půlčíkštinou. Půlčíkština není tajná, ale půlčíci se zdráhají se o ni podělit s ostatními. Píší jen velmi málo, takže nemají bohatou literaturu, ale mají velmi silnou ústní tradici. Téměř každý půlčík umí obecnou řeč, kterou hovoří s obyvateli země, ve které žije, nebo přes kterou cestuje.
Rod. Dva hlavní druhy půlčíků, pořízek a tichošlápek, jsou spíš jako úzce související rodiny než skutečné rody. Zvol si jednu z těchto rodů.
Srdnatec
Tvorové země, kteří milují teplý krb a příjemnou společnost, to jsou půlčíci srdnatci; mají málo nepřátel a mnoho přátel. Srdnatci jsou někdy příslušníky jiných ras laskavě nazýváni „dobrý lid“, protože je jen máloco rozčílí nebo pokřiví jejich ducha. Pro mnohé z nich je největší obavou život ve světě se špatnou společností a podlými úmysly, kde by přišli o svobodu a útěchu v přátelství.
Když se půlčíci srdnatci na nějakém místě usadí, hodlají tam zůstat. Není neobvyklé, že na nějakém místě žije dynastie srdnatců několik staletí. Srdnatci nebudují tyto domovy v ústraní. Naopak, dělají co nejvíc pro to, aby se dostali do místní komunity a stali se její nedílnou součástí. Jejich zorný úhel klade spolupráci nad vše ostatní, a schopnost dobře spolupracovat s ostatními je v jejich zemích nejoceňovanější chování.
Pokud jsou vytlačeni ze svých sídel, obvykle se sdrnatci pokouší zachovat tolik komfortu domova, kolik jen mohou. Nesrdnatci s praktičtějšími sklony shledávají srdnatčí cestovní návyky nesnesitelnými, ale jejich bratranci tichošlápci mají obvykle z této nezvyklosti radost – dokud nemusí nést nějaké zavazadlo.
Ačkoliv jsou často pro své domácké myšlení a posedlost skvělým jídlem stereotypně vnímaní jako tlustí a líní, jsou srdnatci obvykle poměrně pracovití. Hbité ruce, jejich trpělivé myšlení a důraz na kvalitu výroby z nich dělá vynikající tkalce, hrnčíře, řezbáře, košíkáře, malíře a zemědělce.
Srdnatci jsou průměrně menší než jejich příbuzní tichošlápci a častěji mívají kulatější tváře. Odstín pleti a vlasů mají stejných barev jako lidé, přičemž mají většinou hnědé vlasy. Na rozdíl od jejich bratranců tichošlápků, mají srdnatci často plavé nebo černé vlasy a modré či zelené oči. Mužům nerostou vousy ani kníry, ale muži i ženy mohou mít licousy až do poloviny tváře a obě pohlaví je splétají do dlouhých copů.
Jako půlčík pořízek jsi neohroženější než průměrný půlčík a jsi částečně odolný vůči jedu. Někteří říkají, že srdnatci mají trpasličí krev. V Zapomenutých říších se nejběžněji vyskytují na jihu.
Zvýšení hodnot vlastností. Tvoje hodnota Odolnosti se zvýší o 1.
Nezlomnost. Máš výhodu k záchranným hodům proti jedu a jsi odolný vůči jedovým zraněním.
Tichošlápek
Půlčíkům tichošlápkům nezáleží víc na cestě ani cíli; důležité je, aby byli v pohybu. Život tichošlápků je jeden dlouhý průzkum, pokaždé s novými perspektivami, novými městy, nebo novými možnostmi najít něco úžasného.
Tichošlápci obvykle cestují v malých skupinách, s použitím nejpohodlnějšího dopravního prostředku, ale stejně snadno cestují i pěšky. Skupinky se skládají z volně spřízněných jednotlivců, a když se skupiny setkají, členství se často mění. Tichošlápci obvykle vynikají v činnostech souvisejících s cestováním – ať již se jedná o navigaci, zacházení s nákladními zvířaty, pastevectví, plachtění a kolářství – ať jíž tyto zkušenosti získali díky vlastním zručným rukám, nebo od jiných tichošlápků, které potkali při svých cestách. Tichošlápci jsou velmi společenští a jsou stejně často zvědaví na druhé lidi jako na to, co se skrývá za další zatáčkou. Mají charakteristicky tolerantní a otevřený postoj a jejich zvědavost a ochota se dělit jim umožňuje snadno navazovat přátelství. Díky jejich lehkověrnému přátelství a jednoduchému loučení se tichošlápci mohou ostatním zdát neupřímní. Tichošlápci získali stereotypy jako přelétaví, roztržití, nestálí a nespolehliví. Ale jejich přátelství a známosti, jakkoliv krátké, jsou obvykle opravdové. Usedlý a stabilní život, který si přeje většina ostatních lidí, není součástí jejich povahy.
Půlčíci tichošlápci mají pokožku, vlasy a barvu očí ve stejných odstínech jako lidé, ale většina půlčíků tichošlápků má oříškově hnědé, nebo hnědé oči a hnědé vlasy. Tichošlápkům nerostou vousy, kromě obvyklých krátkých kotlet, které mají muži i ženy.
Jako půlčík tichošlápek se dokážeš snadno schovat, a dokonce využít ostatní tvory jako kryt. Jsi spíš vlídný a dobře vycházíš s ostatními. V Zapomenutých říších se půlčíci tichošlápci roztrousili nejdál, a tak jsou nejběžnější variantou. Tichošlápci se toulají častěji než ostatní půlčíci a často žijí spolu s jinými rasami, nebo vedou potulný život.
Zvýšení hodnot vlastností. Tvoje hodnota Charismatu se zvýší o 1.
Přirozená nenápadnost. Můžeš se pokusit schovat, i když jsi zahalen jen tvorem, který je pouze o jednu třídu velikost větší než ty.
Duchomudrové
Půlčíci duchomudrové mohou vystopovat svůj původ až k válce mezi kmeny půlčíků, které jejich předky donutily k útěku z Lujrenu. Duchomudrové jsou nejvzácnější z hin, které lze nalézt pouze v Chondalském lese a několika dalších izolovaných lesích, kde jsou seskupeni v pevně stmelených klanech.
Mnoho klanů duchomudrů si vybírá přirozený orientační bod jako střed svého území a členové klanu s sebou stále nosí jeho kousek. Klanoví válečníci, známí jako noční kluzáci, si vytváří pouto s obřími sovami, na nichž pak létají.
Protože je tento lid klanově organizovaný a nedůvěřivý vůči cizincům, jsou dobrodruzi půlčíků duchomudrů vzácní. Zeptejte se svého PJ, zda můžete hrát člena tohoto rodu.
Zvýšení hodnot vlastností. Tvoje hodnota Moudrosti se zvýší o 1.
Tichá řeč. Můžeš telepaticky mluvit k nějakému tvorovi do 6 sáhů od sebe. Bytost rozumí jen v případě, že oba sdílíte stejný jazyk. Tímto způsobem můžeš mluvit v jednu chvíli jen s jedním tvorem.
Bohové půlčíků
Hin mají malý leč blízký panteon božstev uctívaných především v domácích svatyních, u oltářů při cestách a v zalesněných hájích.
Požehnané sestry
Matkou – bohyní hin a hlavou panteonu je Jondala, Požehnaná, která je bohyní hojnosti a plodnosti, ochránkyní krbu, domova a rodiny. Šára Pomoštná je Zelená sestra Jondaly. Je to bohyně přírody, paní polností, potoků a divočiny na venkově a v horských údolích, a počasí na těchto místech. Je také bohyní lásky, zpěvu a tance.
Ochránci domova
Čirola je bohyně rodinného krbu a pohostinnosti, stejně jako důvěry a řemesel. Arvorín je bůh – ochránce, bdělý strážce, který obětuje své vlastní pohodlí pro bezpečnost ostatních.
Stínoví bohové
Velebral je bůh – šprýmař zlodějiny a nenápadnosti a patron mnoha půlčických dobrodruhů. Jurgalán je tichý, melancholický bůh země a smrti. Je všude doprovázen velkým temným ohařem, a ač sklíčen svými povinnostmi, dbá na to, aby byli mrtví respektováni a chráněni.
Paní štěstěna
Mnoho půlčíků pravidelně uctívá Tymoru. Vidí v ní pomocnou ruku v jejich osudu a patronku štěstí spojeného s hin.