Náčelník Mhurren vstal ze spacích kožešin a od svých žen a nasadil si krátkou kroužkovou košili z těžkých kovových kroužků na svůj šlachovitý, dobře vypracovaný trup. Obvykle vstával dřív než většina jeho válečníků, protože mu kolovala v žilách velká část lidské krve a denní světlo mu nevadilo tolik, co většině jeho kmene. Mezi Krvavými lebkami se válečník posuzoval podle síly, divokosti a důvtipu. Lidský původ válečníka neposkvrňoval — pokud byl každým coulem tak silný, odolný a krvežíznivý jako čistokrevný ork. Půlorkové byli slabší než jejich orčí druhové a kvůli tomu mezi Krvavými lebkami ani jinými orčími kmeny nevydrželi dlouho. Ale bylo často pravdou, že trocha lidské krve dávala válečníkovi ten správný poměr mazanosti, ctižádosti a sebekázně, aby to dotáhl skutečně daleko, jako Mhurren. Byl pánem kmene, jež shromáždil dva tisíce kopí, a nejsilnějším náčelníkem v Tharu.
— Richard Baker, Mág meče
Lidské a orčí kmeny občas uzavírají spojenectví, ať už pod vedením mocného černokněžníka, nebo po probojování se do mrtvého bodu letitého konfliktu, a spojují své síly do větší hordy, aby terorizovaly okolní civilizované země. Když se takové spojenectví zpečetí manželstvím, narodí se půlorkové. Někteří půlorkové se vypracují na hrdé náčelníky orčích kmenů, jejich lidská krev jim dává výhodu nad jejich čistokrevnými orčími rivaly. Jiní se vydají do světa, aby prokázali své zásluhy mezi lidmi a jiným civilizovanějšími rasami. Mnozí z nich se stávají dobrodruhy a dosahují významnosti díky svým úžasným skutkům a proslulosti díky svým barbarským zvykům a divošskému běsnění.
Zjizvení a silní
Šedavé zbarvení, šikmé čelo, vyčnívající čelisti, vynikající zuby a ohromná postava na první pohled nezapřou orčí dědictví půlorků. Půlorkové jsou vysocí 6 až 7 stop a obvykle váží 180 až 250 liber.
Na jizvy z boje pohlíží jako na odznaky hrdosti a na ozdobné jizvy jako na krásné ornamenty. Jiné jizvy ale označují orka či půlorka jako bývalého otroka či zneuctěného vyhnance. Každý půlork, který žil poblíž orků či mezi nimi, má jizvy, buď jako znaky ponížení, nebo pýchy, vypovídající o jeho činech či zraněních. Takový půlrok, když žije mezi lidmi, je může hrdě vystavovat, nebo je zahanbeně skrývat.
Grúmšovo znamení
Orky stvořil jednooký bůh Grúmš, a dokonce i ti orkové, kteří se odvrátili od jeho uctívání, se nemohou zcela vymanit z jeho vlivu. To stejné platí o půlorcích, i když jejich lidská krev mírní dopad jejich orčího dědictví. Někteří půlorkové slyší šeptání Grúmše ve snech, které na ně volá, ať rozpoutají svůj hněv, který v nich vaří. Jiní cítí Grúmšovo jásání, když se zapojí do boje tváří v tvář — a buď jásají spolu s ním, nebo se klepou strachy a odporem. Půlorkové nejsou od přírody zlí, ale zlo v nich číhá, bez ohledu na to, jestli ho přijímají, nebo ho potlačují. Půlorkové silně prožívají všechny emoce, nejen Grúmšovu zuřivost. Zuřivost jim nejenom zrychlí pulz, ale rozpálí jejich těla. Urážka pálí jako kyselina a žal podkopává jejich sílu. Ale smějí se hlasitě a srdečně a prosté tělesné požitky — jídlo, pití, zápasení, bubnování a divoké tancování — naplňují jejich srdce radostí. Mají sklony k prchlivosti a někdy až mrzutosti, raději jednají než uvažují a raději bojují než polemizují. Nejvyzrálejší půlorkové jsou ti, co mají dostatek sebeovládání, které se jim dostalo v civilizované zemi.
Kmeny a chudinské čtvrti
Půlorkové nejčastěji žijí mezi orky. Z ostatních ras je nejvíc přijímají lidé a pokud nežijí mezi orčími kmeny, nejčastěji žijí právě v lidských zemích. Ať už se vyskytují mezi hrubými barbarskými kmeny, nebo se snaží přežívat v chudinských čtvrtích velkoměst, spoléhají na svou fyzickou sílu, odolnost a čiré odhodlání, které zdědili od svého lidského předka.
Zdráhavé přijetí
Každý půlork hledá způsob, jak by ho přijali ti, kdo nesnáší orky. Někteří jsou odtažití a snaží se nepřitahovat na sebe pozornost. Hrstka z nich projevuje zbožnost a laskavost, jak nejvíc veřejně to jde (bez ohledu na to, jestli takový projev je upřímný). A někteří se prostě snaží jen být co největší tvrďáci, aby se jim ostatní zkrátka vyhýbali.
Půlorčí jména
Půlorkové mají obvykle jména podle kultury, ve které byli vychováni. Půlork, který chce zapadnout mezi lidi, si může změnit orčí jméno na lidské. Někteří půlorkové s lidskými jmény se rozhodují pro přijetí hrdelního orčího jména, neboť si myslí, že díky nim budou působit strašlivěji.
Mužská jména: Dench, Feng, Gell, Henk, Holg, Imš, Ket, Krusk, Mhurren, Ront, Šump, Tokk
Ženská jména: Baggi, Emen, Engong, Jevelda, Kansif, Myev, Nýga, Ovak, Owka, Šauta, Suta, Vola, Volena
Půlorčí rysy
Tvá postava půlorka má určité rysy zděděné po svém orčím předkovi.
Zvýšení hodnot vlastností. Tvoje hodnota Síly se zvýší o 2 a hodnota Odolnosti se zvýší o 1.
Věk. Půlorkové dospívají trochu rychleji než lidé. Dospělosti dosahují ve věku kolem 14 let. Stárnou znatelně rychleji a jen vzácně se dožívají více než 75 let.
Přesvědčení. Půlorkové dědí tendenci k chaosu od svého orčího rodiče a neuchylují se nějak silně k dobru. Půlorkové vychovaní mezi orky, kteří jsou ochotní prožít své životy mezi nimi, jsou obvykle zlí.
Velikost. Půlorkové jsou o něco větší a tlustší než lidé. Měří od 5 stop po víc jak 6 stop. Tvá třída velikosti je Střední.
Rychlost. Tvá základní rychlost chůze je 6 sáhů.
Vidění ve tmě. Díky orčí krvi máš dokonalejší vidění ve tmě a šeru. V šeru vidíš 12 sáhů tak, jako by bylo jasno, a ve tmě, jako by bylo šero. Ve tmě nerozeznáš barvy, pouze odstíny šedi.
Hrozivý. Máš zdatnost v dovednosti Zastrašování.
Zarytá houževnatost. Když ti klesnou životy na 0, ale nejsi namístě mrtvý, klesnou ti místo toho na 1. Tento rys můžeš použít znovu, až si důkladně odpočineš.
Divoké útoky. Když způsobíš kritický zásah útokem na blízko zbraní, můžeš si hodit jednou z kostek zranění zbraně ještě jednou navíc a přičíst ji k dodatečnému zranění kritického zásahu.
Jazyky. Umíš mluvit, číst a psát obecnou řečí a orkštinou. Orkština je drsný, hrubý jazyk s tvrdými souhláskami. Nemá svoje vlastní písmo, ale píše se v ní trpasličím písmem.